Karel Čapek kdysi řekl: „Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí“, a zkusme to parafrázovat. Představte si ten rychlý Internet, kdyby tam putovalo jen to, co opravdu chcete.

Kdyby se při jednom ťuknutí v mobilu či tabletu neposlal dotaz na mnoho serverů, které si vše uloží, vyhodnotí, občas s někým posdílí, aby Vám pak nabídly pořádnou porci něčeho, co podle nich jistě potřebujete. Aby Vám to nepřišlo divné, tak je to přeci daň za to, že máte něco zadarmo. A to i přesto, že slovíčko „zadarmo“ se bere v první lekci finanční gramotnosti a většina z Vás velmi dobře ví, že zadarmo bývá to nejdražší nebo alespoň nejméně výhodné. Občas je až úsměvné číst stále dokola o tom, jak Váš souhlas s používáním toho či onoho prostředku pro personalizaci pomůže ke zlepšení Vaší spokojenosti nebo román o tom, kdo všechno s Vašimi údaji bude nakládat. O to víc pak překvapí, že se mnohdy ta zlepšená spokojenost nedostaví, teda alespoň ne na straně klienta. Případně povídání o tom, že osobní data jsou chráněná, ale o osobnostních se tam už nepíše a přitom všichni nějak intuitivně chápeme, že o ně tu také běží.

A přitom stačí vlastně málo. Nenabízet cokoliv, co má cenu zadarmo a pracovat jen s údaji, které opravdu potřebuji. Nevěříte? Tak to zkuste...